Elektrická požární signalizace (EPS)
Systém se skládá se z vyhodnocovací ústředny, různých druhů hlásičů a z koncových zařízení, které informuje uživatele nebo hasičský záchranný sbor (HZS) o vzniku požáru. Hlásiče požární signalizace pracují na různých fyzikálních principech - vyhodnocují optické, ionizační nebo teplotní parametry prostředí, ve kterém jsou umístěny. Jsou konstruovány tak, že umožňují na základě speciálně vyvinutých algoritmů spolehlivě reagovat na všechny typy hořícího materiálu a jejich konstrukce výrazně eliminuje vznik falešných poplachů (při správně navrženém řešení). Mimo těchto tzv. automatických hlásičů jsou na únikových trasách z objektů používány ruční tlačítkové hlásiče.
Jednotlivé hlásiče požáru jsou připojeny do kruhových vedení nebo linek. Kabeláž je připojená do ústředny EPS. Ústředna zajišťuje komunikaci s jednotlivými komponenty systému - vyhodnocuje a zpracovává signály, které přicházejí od jednotlivých komponentů systému a tím přesně lokalizuje místo vzniku požáru. V závislosti na stavu přijatého signálu a jeho vyhodnocení, aktivuje výstupní obvody pro ovládaná koncová zařízení, především pak vyvolání poplachu a případně předání informace na předem definované místo. Na čelním panelu ústředny jsou obsluze nabízeny informace o celkovém stavu systému a případném požáru v objektu s detailní lokalizací.
Ovládanými koncovými zařízeními mohou být sirény, majáky, zařízení pro přenos informací z ústředny EPS do místa trvalé obsluhy nebo na pult centralizované ostrahy HZS. Dále je možné ovládat požární dveře a požární uzávěry, různá technologická zařízení, …. Se systémem EPS je možné propojit nouzový zvukový systém, sloužící k oznámení požárního poplachu a řízení evakuace. Každá ústředna musí kapacitně vyhovovat velikosti objektu a při jejím návrhu je třeba zvažovat i eventuální možné rozšíření systému.
Ústřednu EPS obsluhuje proškolená osoba, která v případě požáru přivolá hasiče. Pokud není zajištěna trvalá 24 hodinová obsluha dvou osob, musí být systém EPS připojen zařízením dálkového přenosu (ZDP) na pult centrální ochrany příslušného hasičského záchranného sboru (HZS). V takovém případě musí být daný objekt vybaven obslužným polem požární ochrany (OPPO) a klíčovým trezorem (KTPO), ve kterém je umístěn generální klíč k objektu.
Požadavky na instalaci EPS jsou většinou uvedené v požárně bezpečnostním řešení (PBŘ) daného objektu nebo prostoru.
Kromě výše uvedeného nejběžnějšího označení EPS se používají i jiná označení, např. LDP (Lokální detekce požáru), požární hlášení, autonomní detekce požáru apod. Tato označení ale nelze zaměňovat s elektrickou požární signalizací.
Definice dle ČSN 73 0875 - Zařízení lokální detekce požáru (LDP) je systém, který je určen pro detekci vzniku požáru ve vymezeném prostoru a/nebo v technologii, sestává se ze samočinných hlásičů (detekce požáru) a vyhodnocovací jednotky (ústředny) propojené s ovládaným zařízením. LDP není považována za EPS. Jedná se však o požárně bezpečnostní zařízení podle příslušného právního předpisu – Vyhl. 246/2001 Sb. Rozsah LDP je většinou, v případě požadavku, stanoven v požárně bezpečnostním řešení (PBŘ) daného objektu nebo prostoru.
Systémy lokální detekce mohou být zapojeny i do ústředen elektrické zabezpečovací signalizace - EZS (vyhodnocovací jednotky tak tvoří ústředny EZS).
Specifickým prvkem (výjimečně ne systémem) detekce požáru je tzv. “autonomní“ detekce a signalizace. V praxi převážně realizována podle ČSN EN 14604 (Autonomní hlásiče kouře – požadavky, zkušební metody, kritéria provedení pro autonomní hlásiče určené pro domácnosti a podobné aplikace související s bydlením). Hlásič dle terminologie dané touto normou je zařízení, které obsahuje v jednom krytu všechny komponenty, mimo případného zdroje energie, nezbytné pro detekci kouře a vydání akustického poplachu.
Videodetekce požáru
Videodetekce požáru - označení VIFD (Video Image Fire Detector – videodetektor požáru) patří mezi nejmodernější mechanismy detekce jevů a procesů doprovázejících požár. Její hlavní výhodou je schopnost rychlé detekce kouře nezávisle na dopravení kouře k hlásiči. Videodetekce požáru může současným sledováním různých parametrů ve velkém prostoru dosahovat vyšší citlivosti detekce než jiné hlásiče EPS. Technologie automaticky identifikuje specifické vzorce chování kouře či plamene a je schopna ve velmi krátkém časovém intervalu vyhodnotit, zda se opravdu jedná o požár a vyhlásit poplach. To umožňuje rychlejší reakci na potenciální požár, a tím pádem poskytne drahocenný čas potřebný k brzké likvidaci požáru a zamezení ztrát na životech a majetku.
Vývoj mikroelektroniky následně umožnil implementovat vyhodnocovací algoritmus přímo do kamer. Vznikl tak kompaktní videodetektor požáru, který se vůči systému CCTV chová jako IP kamera a vůči EPS jako speciální detektor s poplachovým a poruchovým relé. Moderní videodetektory sdružují výhody IP CCTV – monitorování na více dohledových místech po datové síti včetně záznamu videosignálu na síťových IP rekordérech a výhody kompaktních detektorů kouře a plamene s velkým dosahem. Moderní videodetektory z hlediska připojení splňují standardní parametry speciálního detektoru EPS.